9 C 130/2023-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 56 239,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] PERSONAL [anonymizováno] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru a navazujících dodatků původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve finální výši 65 265,22 Kč s minimálními splátkami ve výši 5 % z čerpané výše úvěru. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 17 974 Kč. Žalovaný ani po výzvě žalobkyně nezaplatil od data postoupení pohledávky na svůj dluh žádnou částku. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila s tímto postupem soudu souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba] PERSONAL [anonymizováno], bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod c. [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu § 1882 o.z. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] podle § 2395 o. z., a to elektronickými prostředky na dálku podle § 562 o. z. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému vydána platební karta s úvěrovým limitem do výše 60 000 Kč, přičemž žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr v celkové výši do 500 000 Kč. První splátka měla být uhrazena ke dni [datum] ve výši 3 500 Kč a dále měl žalovaný platit pojistné ve výši 7,99 % ze splátky úvěru. Úroková sazba byla sjednána na 23,76 % p. a. při RPSN 29,50 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z výpisu plateb právní předchůdkyně žalobkyně je zřejmé, že žalovaný celkem načerpal částku 65 265,22 Kč a splatil 17 974 Kč, přičemž splátky úvěru nebyly hrazeny od února 2022. Ke dni postoupení pohledávky tak dlužná částka činila 65 355,46 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 55 234,12 Kč, smluvního úroku ve výši 6 818,46 Kč, pojistného ve výši 1 598 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 005,30 Kč za období od [datum] do [datum] z jistiny 55 234,12 Kč a poplatků za odeslané upomínky ve výši 700 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 65 355,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 234,12 Kč od [datum] do [datum], a to nejpozději do [datum] s tím, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 odst. 1 o.z ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 9. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, a to buď, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 10. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou lze vyhovět v plném rozsahu. Pokud jde o smluvní pokutu, kterou žalobkyně požadovala v celkové výši 1 005,30 Kč za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 55 234,12 Kč, tuto soud shledal při zohlednění všech okolností v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními jako ještě přiměřenou, a proto i tomuto nároku žalobkyně vyhověl, stejně tak i pokud jde o nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč a nákladů na upomínání ve výši 700 Kč. 11. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 12. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku, jelikož ve věci nebyl vydán platební rozkaz. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 170,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 250 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 562 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 239,42 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč.