9 C 163/2023-37 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kdy výše jistiny úvěru činila 600 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 9067,42 Kč měsíčně, splatných vždy k 17 dni v měsíci. Dle čl. 5 odst. 5.1. Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 4,90 % p.a.. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou 3 splátek, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena podle § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu evidovanou jako adresa pobytu v informačním systému základních registrů. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu §115a o. s. ř. 3. Žalovaná je občankou Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Podle zjištění soudu, měla žalovaná v době podání žaloby bydliště na adrese [adresa žalované], kde má označenou poštovní schránku. [obec] právo se použije podle čl. 6 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, neboť žalovaná má na území České republiky své obvyklé bydliště. 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí úvěru 600 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce po 9 067 Kč Smluvní úroková sazba činila 4,9 % ročně při RPSN 10,34 %. Z potvrzení o poskytnutí úvěru je patrné, že žalobkyně zaslala na účet žalované celkovou částku ve výši 600 000 Kč. Z přehledu plateb vyplývá, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením tří měsíčních splátek. V důsledku prodlení žalobkyně zbylou jistinu úvěru zesplatnila a oznámila tuto skutečnost žalované dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení částky 731 933,36 Kč s upozorněním na možné uplatnění pohledávky u soudu. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) podle níž se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, které jí žalovaná dosud nesplatila, ačkoliv se k tomu smluvně zavázala. Proto bylo žalobě zcela vyhověno, přičemž žalobkyně má právo na zaplacení zbývající jistiny úvěru, včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 930 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 000 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 000 Kč ve výši 6 930 Kč.