9 C 239/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 960 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] se spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 24 264 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný vyčerpanou částku úvěru neuhradil řádně a včas. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta převodem na účet částka 20 000 Kč Součástí smlouvy bylo rovněž právo žalobce požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení. Žalovaný řádně a včas dlužnou částku nevrátil, čímž se dostal do prodlení. Hodnota pohledávky žalobce vůči žalovanému činí částku ve výši 23 574 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 264 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 210 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce dále prokázal, že žalovanému zaslal předžalobní upomínku, která byla dána k doručení dne [datum]. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § 2395 o.z., kdy se úvěrující zavazuje smlouvou o úvěru, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil, dostal se tak do prodlení a žalobci nyní dluží z tohoto důvodu nejen částku odpovídající jistině úvěru, ale také úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 960 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.