9 C 305/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 604 Kč s příslušenstvím, které tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 15 730,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 169,05 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 14 604,84 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, dále částky 7 360,84 Kč jakožto smluvní pokuty spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 360,84 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %. Žalobu odůvodnila tím, že na ni původní věřitel společnost [právnická osoba], smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávky za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo učiněno dopisem ze dne [datum]. 4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný se společností [právnická osoba], uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl o. z., na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč v den podpisu smlouvy v hotovosti. Takto poskytnuté prostředky se žalovaný smluvně zavázal vrátit v 65 týdenních splátkách po 465 Kč spolu s poplatkem ve výši 15 168 Kč Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 88 %, RPSN 168,04 % Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání, kterými se žalovaný zavázal pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále pak poplatky za upomínky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 5. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně uhradil celkem 2 632,40 Kč. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci lednu 2021, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru, činila úroková sazba 7,83 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobné navýšení na 23,49 %. V projednávané věci však činí úrok 88 % Smlouvou o úvěru je sice další navýšení nazváno poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek zde však plní stejnou funkci jako úrok. Není vyloučeno, že za splnění dalších podmínek by jednání ze smlouvy o úvěru mohlo dokonce naplnit trestný čin lichvy dle ustanovení § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když plnění poskytnuté věřitelem je v hrubém nepoměru proti plnění požadovaném po žalovaném. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. pak soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady, i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalovaný uhradil celkem 2 632,40 Kč, je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 367,60 Kč. Pokud jde o prodlení, žalovaný věděl, že nejpozději je povinen zaplatit částku poskytnutou mu na základě smlouvy o úvěru dne [datum], kdy nastala splatnost poslední splátky, soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Žalobě tedy bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno pouze zčásti. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., a to s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 8. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 220 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud nevydal platební rozkaz. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly. 10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.