9 C 331/2023-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 975 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností ke dni [datum]. Do dnešního dne žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o. z.. 4. Podle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o. z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do [datum] v celkové výši 30 190 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žádnou částku, požadovala žalobkyně kromě jistiny a smluvního úroku také zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále poplatky za mimosoudní vymáhání pohledávky. Žalovaný však částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V tomto případě žalovaný obdržel částku 25 000 Kč a vrátit měl 30 190 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. 6. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný dluží žalobkyni částku 25 000 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z., má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 7. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 290 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 901 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 159 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 975 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.