9 C 347/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 093,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s navýšením o 14 185 Kč nejpozději do [datum] formou 52 týdenních splátek po 562 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. [datum], činila dlužná částka 28 025,06 Kč. Žalobkyně po žalovaném však požaduje pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 093 Kč, kapitalizovaných úroků 2 521,23 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků 1 021,52 Kč, úroků ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 093,40 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 093,40 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný uhradil částku 10 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne [datum] splnila svoji informační povinnost vůči žalovanému. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 52 pravidelných týdenních splátkách po 562 Kč Smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 12 625 Kč s tím, že RPSN činí 177,39 %. Žalobkyně doložila, že žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum], uvedal, že celkem uhradil žalovaný částku 10 000 Kč. Žalovaný byl žalobkyní upomenut před podáním žaloby upomínkou ze dne [datum]. 5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení], průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v únoru 2021 činila 7,50 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 38,67 % RPSN však bylo ujednáno ve výši 177,39 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. 6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu. 8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu rozdílu částky poskytnuté 15 000 Kč a zaplacené ve výši 10 000 Kč, tj. 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky podle § 573 o. z. v návaznosti na doručení oznámení o postoupení pohledávky dne [datum], tj. dne [datum] nastala splatnost a ode dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky jistiny od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení. 11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.