9 C 365/2022-34 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 129 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností ke dni [datum]. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 5 129 Kč. Do dnešního dne žalovaný neuhradil ničeho a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z částky 5 129 Kč od [datum] do zaplacení. Podle ust. § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl ohledně této částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř., vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o. z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do [datum], zápůjční úroková sazba přitom byla sjednána ve výši 279,83 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 141,2 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho, požadovala žalobkyně kromě jistiny a smluvního úroku také zákonný úrok z prodlení z částky 30 129 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný však částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní) a je vyjádřen pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok tedy nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Ujednání nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky několikrát vyzýván. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky spojené s předžalobní výzvou. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak žalobkyni vznikl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 685 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 206 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 301 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 129 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.