9 C 417/2022-27 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala žalobou zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný, kterého v žalobě označila jako [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [obec a číslo], distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO], s touto společností, dále jen („ původní věřitel“), smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč (vyplacený na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]), přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 14 290 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný vyčerpanou částku úvěru neuhradil řádně a včas. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr vrátit do 30 dnů. Dle smlouvy byl sjednán úrok ve výši 295,89 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 14 290 Kč. Ve smlouvě byl žalovaný označen shodně jako v žalobě – [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [obec a číslo], taková osoba není evidována v centrální evidenci obyvatel, ani v informačním systému základních registrů. [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyní označený žalovaný nemá u této banky veden účet, zároveň sdělila, že na účet uvedený žalobkyní v žalobě byla dne [datum] připsána částka ve výši 10 000 Kč pod [variabilní symbol], jediným majitelem a disponující osobou je [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození] byl patrně pozměněn na osobu označenou v žalobě. Platnost občanského průkazu, kterým se prokazoval žalovaný a který byl vydán osobě [celé jméno žalovaného], narozené [datum], skončila z důvodu nahlášení jako odcizeného. Takto označená osoba je evidována v centrální evidenci obyvatel. Po těchto zjištěních žalobkyně opravila označení žalovaného na osobu, jak je uvedena v záhlaví tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy o úvěru se úvěrovaný prokazoval občanských průkazem, který ale byl evidován jako odcizený, byl vystaven osobě žalovaného, částka 10 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného s [variabilní symbol] a pouze žalovaný je existující osoba, zatímco původně označený žalovaný není evidován v žádné evidenci obyvatel, má soud za to, že smlouvu jako úvěrovaný s původním věřitelem uzavřel žalovaný, označený v záhlaví tohoto rozsudku. Žalovaný neuhradil žádnou částku ani poté, co byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně, jak je zřejmé z předžalobní výzvy ze dne [datum]. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť žalovaný dluží žalobkyni částku 14 290 Kč jakožto celkovou výši splátky úvěru. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.