10 C 17/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 24 100 Kč s odůvodněním, že dne 1. 6. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu bezhotovostně poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 29. 6. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátil, a to ani po jejích urgencích a upomínkách, a uhradil na svůj dluh žalobkyni pouze částku ve výši 150 Kč, kterou žalobkyně započetla jako částečnou úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Vedle dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného zbytku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 890 Kč tak žalobkyně po žalovaném požadovala i zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 30. 6. 2023, do zaplacení a současně i smluvní pokutu podle čl. IX bodu 1 písm. a) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 30. 6. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 3 210 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný již ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 6. 2023 (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě žádosti žalovaného smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 15 000 Kč a závazek žalovaného vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 6 040 Kč do 28 dnů, tj. do 29. 6. 2023. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 0 % ročně a RPSN činilo 4 816 % Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 20 134 Kč. Podle čl. IX. bodu 1 písm. a) si pak smluvní strany sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s plněním jakékoli části dluhu, a to bez ohledu na zavinění, má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni vedle jistiny a nákladů úvěru i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za každý den prodlení. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 1. 6. 2023 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet, jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Z žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 150 Kč, která byla žalobkyní započtena na částečnou úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 12. 2023 je pak zřejmé, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, avšak ten již ničeho neuhradil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno.9. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 15 000 Kč a dále mu byl účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč a smluvní pokuta za porušení smluvních povinností ve výši 3 210 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl následně ponížen o částečnou úhradu ze strany žalovaného, tj. o částku 150 Kč. Co se týká vysoké výši RPSN, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je výše RPSN sjednána a také požadována nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (28 dní), kdy právě krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a vrátit měl 24 100 Kč, a to včetně poplatků, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů na upomínání a zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný získal téměř okamžitě jím požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku a současně že byl obeznámen s úvěrovými podmínkami žalobkyně. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.10. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 241 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 657 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 205 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.12. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.