10 C 295/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 10 175 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na základě zápůjčky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 5. 2021 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 300 Kč s příslušenstvím z bezdůvodného obohacení vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2021, kterou uzavřela žalovaná rovněž se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], přičemž i tato pohledávka byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu, doručovanou jí na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel, nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Současně původní věřitel dopisem splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 5. 2021 je zřejmé, že žalované byla částka 12 000 Kč předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2021 je zřejmé, že žalované byla částka 10 000 Kč předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Dle výpisu žalobkyně žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila na úvěr z první smlouvy pouze 1 825 Kč a na úvěr z titulu druhé smlouvy pouze 5 700 Kč. Od data postoupení pohledávek pak žalovaná neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Soud na základě citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovaná je povinna vydat žalobkyni rozdíl poskytnutých a splacených částek, tj. 10 175 Kč a 4 300 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dále nárok v souladu s § 1970 o. z. na úroky z prodlení plynoucí ode dne následujícího po dni postoupení pohledávek na žalobkyni, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 200 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán platební rozkaz. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 475 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.