10 C 303/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 36 680,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 5. 2022, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1 468 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. 29. 8. 2023, činila dlužná částka 41 101,13 Kč. Žalobkyně po žalovaném však požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 201,48 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr ve výši 3 748,01 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 144 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 8 487,21 Kč, úroků ve výši 26,16 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 301,48 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 049,49 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný uhradil částku 7 340 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023, z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne 20. 9. 2023 oznámila postoupení pohledávky žalovanému.5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 5. 2022 a z přílohy [číslo] z téhož dne je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný si s právní předchůdkyní žalobkyně v rámci úvěrové smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 468 Kč, včetně pojištění schopnosti splácet úvěr. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 68 160 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 62,11 % a RPSN 83,23 %. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 30. 5. 2022 ve spojení s transakční historií vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 30. 5. 2022 na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a že žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu celkem částku 7 340 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 31. 10. 2022. Z výzvy k plnění ze dne 3. 11. 2023 a z podacího lístku ze dne 6. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.6. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení], průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v květnu 2022 činila 8,72 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 26,16 %. Zápůjční úroková sazba však byla sjednána na 62,11 %. Rovněž RPSN bylo ujednáno ve výši 83,23 % ale podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení] v měsíci květnu 2022 činilo 9,10 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.7. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.9. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujícíh o. z. v rozsahu rozdílu částky poskytnuté 25 000 Kč a zaplacené ve výši 7 340 Kč, tj. 17 660 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky podle § 573 o. z. v návaznosti na doručení předžalobní upomínky odeslané dne 6. 11. 2023, tj. dne 18. 11. 2023 nastala splatnost a ode dne 19. 11. 2023 se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky jistiny od 19. 11. 2023 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 468 Kč na 1 647 Kč podle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 179 Kč.11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.