10 C 33/2024-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 834,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba], a. s . a mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], a. s . V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 839,30 Kč, přičemž smluvní úrok činil 14,70 %. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně tak zesplatnila úvěr ke dni 23. 3. 2023. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes předžalobní výzvu.2. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a. s., následně [právnická osoba], a. s., pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 a dopisem [právnická osoba], a. s., ze dne 9. 10. 2023, a to ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru – [anonymizováno] půjčka ze dne 2. 1. 2020, včetně základních produktových podmínek, vyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 839,30 Kč počínaje od 18. 2. 2020, přičemž poslední splátka při řádném splácení činila 1 459,32 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 3. 2023 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, tak právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 23. 3. 2023 v částce 29 613,30 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2023, včetně potvrzení o jejím odeslání, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, když žalovaný neuhradil dlužnou částku v termínu splatnosti.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas poskytnuté finanční prostředky. V řízení pak žalovaný zůstal nečinný a netvrdil, ani neprokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil. Právní předchůdkyni žalobkyně, která svou pohledávku postoupila na [právnická osoba], a. s., a ta na žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok a smluvní úrok. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 566 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 114 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 27 834,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.9. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.