10 C 76/2024-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 510 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 18. 8. 2023, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 12 měsíčních splátek po 5 009,50 Kč spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 25 114 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. 5. 1. 2024, činila dlužná částka 49 848,87 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr ve výši 14 849,43 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (tj. 14 999,43 Kč), dlužné smluvní pokuty ve výši 510 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 209,59 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, ačkoli k tomu byl vyzván před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2024, z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne 11. 1. 2024, odeslaným dne 15. 1. 2024, oznámila postoupení pohledávky žalovanému.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , tel. číslo, ze dne 18. 8. 2023 je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 5 009,50 Kč. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 60 114 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 113,90 % ročně a RPSN 196,90 %. Z částečného výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 8. 2023 ve spojení s transakční historií úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 18. 8. 2023 na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 4. 2024 a z podacího archu ze dne 30. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v srpnu 2023 činila 9,57 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 28,71 %. Zápůjční úroková sazba však byla sjednána na 113,90 % ročně. Rovněž RPSN bylo ujednáno ve výši 196,90 %, ale podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD v měsíci srpnu 2023 činilo 10,04 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu částky poskytnuté 34 000 Kč, neboť žalovaný svůj dluh uhradil pouze částečně. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky, a tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky jistiny od 9. 1. 2024 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 345 Kč a uložil jej výrokem pod bodem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.