10 C 84/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu neuhrazeného úvěru, dále pak částky 2 047 Kč coby dlužných úroků, částky 300 Kč za odeslání tří upomínek k úhradě dluhu, částky 1 497 Kč a 1 634 Kč pak z titulu smluvních pokut. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl neúčelový úvěr na částku 30 000 Kč. Žalobkyně převedla na účet žalovaného dne 24. 11. 2023 částku 27 500 Kč, když částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s navýšením v celkové výši 40 000 Kč, a to v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 12. 2023. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 2. 2024 zesplatnila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný se na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 11. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnutou částku vrátit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách po 1 600 Kč s navýšením tak, že celková splatná částka bude představovat 40 000 Kč, přičemž dle smlouvy činila zápůjční úroková sazba 28,17 % ročně. Podle článku IV bod 1. písm. d) smlouvy se smluvní strany dohodly, že úvěr (nebo jeho část) se stane splatným následkem prodlení zákazníka s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce s tím, že okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel úvěru odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. V bodě 2. písm. a) článku IV. smlouvy si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení, v bodě 2. písm. c) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, a to za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný jako zákazník dostane do prodlení dohodnuté měsíční splátky po splatnosti úvěru. Podle článku IV bod 4. písm. b), d) smlouvy má žalobkyně dále právo na úhradu 100 Kč za odeslání každé upomínky z důvodu nesplácení úvěru. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 24. 11. 2023 a ze dne 24. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 24. 11. 2023 žalovanému na jeho bankovní účet, uvedený v úvěrové smlouvě, finanční prostředky ve výši 27 500 Kč a zároveň že poskytla téhož dne částku 2 500 Kč jako provizi zprostředkovateli úvěru. Z důvodu, že žalovaný řádně nehradil stanovené splátky, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k jejich úhradě, a to upomínkami ze dne 26. 12. 2023, ze dne 26. 1. 2024 a ze dne 26. 2. 2024, kdy poslední upomínkou žalobkyně informovala žalovaného o skutečnosti, že celý úvěr ke dni 26. 2. 2024 zesplatnila. Z bonity smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje vůči žalovanému nedoplatek ve výši 32 047 Kč, kdy částka 27 248 Kč přestavuje zbývající jistinu úvěru a částka 4 799 Kč pak dlužné splátky po zesplatnění úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 27 248 Kč společně s neuhrazenými dlužnými splátkami ve výši 4 799 Kč, a dále částku 300 Kč jako náhradu za 3 odeslané upomínky po 100 Kč, částku 2 047 Kč coby dlužné smluvní úroky, částku 1 497 Kč jako smluvní pokutu za tři opožděné splátky po splatnosti úvěru a částku 1 634 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši ke dni zesplatnění, a to za období od 27. 2. 2024 do 17. 4. 2024. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanému zaslala dne 26. 2. 2024 předžalobní upomínku, která byla vtělena do oznámení o zesplatnění úvěru.4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2048 a § 2049 o. z. jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.5. Protože žalovaný, který proti žalobě ničeho nenamítal a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a svůj dluh z titulu nesplaceného úvěru ani přes písemné výzvy ze strany žalobkyně do dnešního dne zcela neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných dlužných částek zcela po právu. V daném případě byla výše smluvních pokut sjednána v přiměřené výši, a proto i v této části bylo nároku žalobkyně vyhověno. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně, když tato výše úroku výrazně nepřesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku pro úvěry a půjčky poskytované bankami v daném období, a zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., obojí z nesplacené jistiny úvěru ve výši ke dni zesplatnění úvěru, a jdoucí ode dne následujícího po zesplatnění až do zaplacení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na předžalobní upomínku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 598 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 33 131 Kč sestávající se z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.