10 C 9/2024-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 1. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 331 Kč. Uvedla, že jako oprávněný nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 169 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytla bezhotovostně dne 1. 6. 2023 žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 31. 5. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, splatný dne 4. 7. 2023. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátil, a to ani po jejích urgencích a upomínkách. Vzhledem k tomu, že nebyl žalovaný schopen vrátit žalobkyni úvěr v celkové úhradě, uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, na základě které se zavázal vrátit žalobkyni úvěr v celkové výši 17 331 Kč v deseti měsíčních splátkách po 1 734 Kč. Žalovaný však přesto na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 6. 2023 (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě žádosti žalovaného smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 8 000 Kč a závazek žalovaného vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 984 Kč do 30 dnů, tj. do 4. 7. 2023. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 39 % ročně a RPSN činilo 1 916 % Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 10 240 Kč. Z dohody o narovnání ze dne 21. 8. 2023 soud zjistil, že s ohledem na to, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr vrátit za ve smlouvě sjednaných podmínek, uzavřel s žalobkyní dohodu, na základně níž se zavázal úvěr žalobkyni vrátit částkou ve výši 17 331 Kč, představující jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní úrok ve výši 555 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností a náhradu účelně vynaložených nákladů dle bodu 7 smlouvy ve výši 6 792 Kč, v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 1 734 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Z žalobních tvrzení ve spojení s poslední výzvou před žalobou ze dne 7. 8. 2023 je pak zřejmé, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv k tomu byl upomenut ze strany žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.9. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 8 000 Kč a dále mu byly účtovány smluvní úroky ve výši 555 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností a náhradu účelně vynaložených nákladů dle bodu 7 smlouvy ve výši 6 792 Kč. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, a tak v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 8 000 Kč a vrátit měl 17 331 Kč, a to včetně poplatků, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů na upomínání a zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.10. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, které představují žalobkyní uhrazený soudní poplatek.12. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.