2 C 111/2024-45 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 45 týdenních splátek po 751 Kč. Žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu celkem částku ve výši 5 300 Kč, dále dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. , datum, , činila dlužná částka 33 695 Kč. Žalobkyně po žalovaném však požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 813,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 491 Kč, úroků ve výši 18,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, ačkoli k tomu byl vyzván před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne 23. 6. 2023, odeslaným téhož dne, oznámila postoupení pohledávky žalovanému.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem 45 pravidelných týdenních splátkách po 751 Kč. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 33 795 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 35,53 % a RPSN 268,70 %. Z výzvy k plnění ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v lednu 2022 činila 8,40 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 25,20 %. Zápůjční úroková sazba však byla sjednána na 35,53 % a RPSN bylo ujednáno ve výši 268,70 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu částky 14 700 Kč, neboť žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 5 300 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, odeslané téhož dne, které se dle § 573 o.z. dostalo do sféry žalované dne 28. 6. 2023, splatnost dluhu nastala dle oznámení 10 dnů po obdržení dopisu, tedy dne 8. 7. 2023, dne 9. 7. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku musela být žaloba výrokem III. jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní úroky, poplatky, jakož i zákonný úrok z prodlení za období před ocitnutím se žalovaného v prodlení.9. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jelikož nebyl ve věci vydán platební rozkaz, když výše soudního poplatku je stanovena dle Položky 1 bod 1 písm. a), a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 152,44 Kč, přičemž tato částka představuje 47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.