2 C 122/2024-40 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 60 800 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, když se žalovaný opakovaně přepravoval prostředky městské hromadné dopravy , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a při kontrolách se opakovaně neprokázal platným jízdním dokladem. Následně právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Před podáním žalovy žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ačkoliv k tomu byl vyzván.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně příloh, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , který byl dán k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , včetně tarifu jízdného a smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně v účinném znění, má soud za prokázané, že ve dnech , datum, opakovaně cestoval vozidly městské hromadné dopravy provozovanými právní předchůdkyní žalobkyně a během přepravních kontrol pověřenou osobou právní předchůdkyně žalobkyně se na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, kdy totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Na místě po provedených kontrolách nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč a ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v každém jednotlivém případě, kdy výše jízdného a výše přirážky k jízdnému vyplývá z přepravních podmínek a tarifu právní předchůdkyně žalobkyně. Z výzvy k zaplacení dlužných částek ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne plyne, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.5. Podle § 2550 o. z. platí, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly opakovaně uzavřeny smlouvy o přepravě dle § 2550 o. z. Žalovaný však opakovaně porušil svou povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému za každou uskutečněnou jízdu, neboť se při přepravních kontrolách opakovaně neprokázal platným jízdním dokladem. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalovanému za každou uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu vystavila zápis o přepravní kontrole. Žalovaný však neuhradil ničeho. Právní předchůdkyni žalobkyně, která svou pohledávku postoupila žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 371,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 432 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 800 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 520 Kč ve výši 2 419,20 Kč.10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.