2 C 123/2024-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 23 436 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaný se na druhou stranu zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 23 872 Kč spolu s příslušenstvím nejpozději do 8. 7. 2023. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a tak mu dle smluvních podmínek vznikla povinnosti uhradit vedle dlužné částky právní předchůdkyni žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný od data postoupení pohledávky neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ze dne 8. 12. 2022, jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, postoupila předmětnou na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z jejího dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě žádosti žalovaného smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 21 000 Kč a závazek žalovaného vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 2 872 Kč do 30 dnů, tj. do 8. 7. 2023. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 166,39 % ročně a RPSN činilo 9 296,8 %. Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 23 872 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že pro případ nesplácení úvěru byla sjednána mezi smluvními stranami smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Z částečných výpisů z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 8. 6. 2023 byla připsána na bankovní účet č. , č. účtu, , shodný s bankovním účtem žalovaného uvedeným ve smlouvě, částka ve výši 5 000 Kč a dne 5. 7. 2023 částka ve výši 16 000 Kč. Z žalobních tvrzení ve spojení s výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , je pak zřejmé, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv k tomu byl upomenut ze strany žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.9. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr v celkové výši 21 000 Kč a dále mu byly účtovány smluvní úroky ve výši 2 972 Kč a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností dle smlouvy ve výši 2 436 Kč. Co se týká vysoké výši roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, a tak v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je relativně nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 21 000 Kč a vrátit měl 23 872 Kč, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních pokut a zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, včetně příslušenství podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 390 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 436 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.