2 C 135/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně a žalovaný se na druhou stranu zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 14 290 Kč, tj. jistinu spolu s příslušentsvím, nejpozději do 19. 11. 2022. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a tak mu dle smluvních podmínek vznikla povinnosti uhradit vedle dlužné částky právní předchůdkyni žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný od data postoupení pohledávky neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne , datum, a Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, podle § 1879 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, postoupila předmětnou na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, , který byl odeslán dne , datum, .4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě žádosti žalovaného smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 10 000 Kč a závazek žalovaného vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí do 30 dnů, tj. do 19. 11. 2022. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 253,92 %. Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 11 094,71 Kč a v případě překročení splatnosti úvěru pak částku ve výši 14 290 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že pro případ nesplácení úvěru byla sjednána mezi smluvními stranami smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a rovněž náhrada účelně vynaložených nákladů, a to v souladu s článkem VIII. odst. 1 písm. c) a d). Z potvrzení o provedení transakce vystaveného dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byla připsána na bankovní účet shodný s bankovním účtem žalovaného uvedeným ve smlouvě, částka ve výši 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení ve spojení s výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , je pak zřejmé, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv k tomu byl upomenut ze strany žalobkyně před podáním žaloby.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.9. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr v celkové výši 10 000 Kč a dále mu byly účtovány smluvní úroky a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností dle smlouvy ve výši 4 290 Kč. Co se týká vysoké výši roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, a tak v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je relativně nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a vrátit měl v případě prodlení částku 14 290 Kč, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních pokut a zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, včetně příslušenství podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 500,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.