2 C 214/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 7. 2024 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 10 120 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že se jedná o nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, když se žalovaný přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , když byl kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, totožnost žalovaného byla zjištěna vždy z občanského průkazu. Na místě poté nezaplatil ani jízdné vždy ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému vždy ve výši 1 500 Kč, jejichž výše vyplývá z přepravních podmínek žalobkyně a tarifu MHD.5. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona. Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je proto povinen uhradit cenu jízdného 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou uskutečněnou jízdu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 120 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.7. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.