2 C 26/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 18 512 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřených postupně mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni. Žalobkyně si nárokovala vždy pouze rozdíl mezi poskytnutou a splacenou částkou, a to z titulu bezdůvodného obohacení.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávky za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 občanského zákoníku bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno dopisem ze dne [datum].4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit s navýšením o 17 020 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 617 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když na úvěrovou smlouvu ze dne [datum] uhradil celkem 8 752 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] zaplacení 11 248 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalovaného, tj. 20 000 Kč – 8 752 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky až do zaplacení.5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit s navýšením o 8 240 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když na úvěrovou smlouvu ze dne [datum] uhradil celkem 2 736 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] zaplacení 7 264 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalovaného, tj. 10 000 Kč – 2 736 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky až do zaplacení.6. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje celkem 18 512 Kč na základě dvou shora uvedených smluv. Před podáním žaloby pak žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], jehož odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne [datum], avšak žalovaný na svůj dluh již neuhradil ničeho.7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že úvěrové smlouvy jsou s ohledem na výši poplatků absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 18 512 Kč, kdy tato částka představuje vždy rozdíl mezi poskytnutými jistinami a částkami uhrazenými žalovaným, a to spolu s úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 512 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. , adresa, k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.