2 C 66/2024-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky celkem ve výši 51 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření rámcové smlouvy č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , jméno FO, a.s. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, žalovaná uzavřela s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě a současně požádala žalobkyni o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 50 000 Kč, načež jí byl úvěr schválen a jeho čerpání jí bylo umožněno prostřednictvím běžného účtu. Vzhledem k porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentního úvěru ve výši 2 416,59 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že se žalovaná na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobkyni a žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Ani jeden z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, a tak soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a Dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru, kdy žalované bylo umožněno čerpat prostřednictvím běžného účtu č. , č. účtu, kontokorentní úvěr až do výše 50 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala, že úvěr bude splácet průběžně každým připsáním peněz na běžný účet, kdy RPSN činilo 18,90 % ročně a v případě načerpání celého kontokorentu ještě dne , datum, 20,64 % ročně. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni 59 449,97 Kč. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalobkyně bylo zjištěno, že na úvěr ve výši 50 000 Kč činil dluh žalované na neuhrazené jistině ke dni , datum, částku 50 000 Kč, dluh na nepovoleném debetu 1 000 Kč a dluh na smluvním úroku 2 416,59 Kč. Z výpisu běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalované vznikl na běžném účtu vedeném u žalobkyně nepovolený debet ve výši 1 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , odeslané téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila kontokorent a současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 53 416,59 Kč, a to do , datum, .5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila čerpat žalované kontokorentní úvěr prostřednictvím běžného účtu žalované a žalovaná se zavázala závazky ze smlouvy uhradit. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok z úvěru vyplývá z § 2395 o. z. Dále soud přiznal žalobkyni částku 1 000 Kč představující záporný zůstatek na účtu žalované. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokazovala, že by cokoliv žalobkyni uhradila, soud tak, s ohledem na výše uvedené, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo také na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 040 Kč představující zaplacený soudní poplatek.9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.