2 C 78/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 50 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru a v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se zavázal žalobkyni uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč dle čl. 8 smlouvy. Celková výše poplatku činila 21 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s celkem pěti splátkami, a tak vedle dlužné jistiny a poplatku si žalobkyně nárokovala i jednorázovou sankci v celkové výši 2 500 Kč Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, v celkem , hodnota, splátkách po 10 200 Kč s termínem konečné splatnosti [datum]. Ze smlouvy dále vyplývá, že pro případ prodlení bylo v článku 8.1 smlouvy ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním, je povinen zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného dne [datum] zaslala částku 30 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu se lhůtou nejpozději do [datum].4. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských, resp. podnikatelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 1 % denně po dobu trvání úvěru, tj. ve výši 21 000 Kč, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky, tj. 2 500 Kč, a to za stavu, kdy obvyklý úrok dle statistiky úrokových sazeb ČNB v červenci 2023 činil 8,43 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,29 % ročně. V daném případě však poplatek za poskytnutí úvěru představuje 70 % jistiny úvěru. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -488/11).10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 30 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že předžalobní upomínka zaslaná dne [datum] byla žalovanému doručena třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne [datum], žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 041,93 Kč, přičemž tato částka představuje 18,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 525 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 500 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 880 Kč ve výši 1 444,80 Kč.12. , adresa, k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.