25 C 12/2024-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 12 049 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru postupně uzavřených mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „první smlouva“) byla uzavřena dne , datum, , přičemž na základě této byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s navýšením o 15 813 Kč v 78 týdenních splátkách po 396 Kč nejpozději do 12. 10. 2022. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „druhá smlouva“) spolu smluvní strany uzavřely dne , datum, . Na základě druhé smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s navýšením o 14 681 Kč nejpozději do , datum, formou 78 týdenních splátek po 355 Kč. Žalovaná však své dluhy řádně nesplácela a následně byly vzniklé pohledávky postoupeny žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně si tak nárokuje po žalované z titulu první úvěrové smlouvy zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 504 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 656,83 Kč a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Z titulu druhé smlouvy pak žalobkyně po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 545 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků 814,23 Kč a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná uhradila na první smlouvu částku 10 496 Kč a na druhou smlouvu částku 5 455 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu, doručovanou jí na adresu trvalého pobytu podle Informačního systému základních registrů, nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně však nepředložila k provedení důkazu smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , k výzvě soudu žalobkyně sdělila podáním ze dne , datum, , že tato smlouva nebyla dohledána a vzala žalobu zčásti zpět.4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.5. V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem III. řízení zčásti zastavil.6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.7. Z úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, má soud za prokázané, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 78 pravidelných týdenních splátkách po 396 Kč. První smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 13 473 Kč s tím, že RPSN činila 118,23 %. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na první smlouvu celkem 10 496 Kč.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, má soud za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně přípisem ze dne , datum, .9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne, Anonymizováno, , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.15. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou oprávněné pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , tel. číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou.17. Soud při svém rozhodování přihlížel k výši průměrné úrokové sazby stanovené podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, kde průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v dubnu 2021 činila 7,78 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 23,34 %. V úvěrové smlouvě však byl ujednán úrok ve výši 68,80 % a RPSN činila 118,23 %. Taková výše poplatků, sjednaných v úvěrové smlouvě, se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Soud vzal rovněž v potaz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v nichž je uvedeno: „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v sit