4 C 13/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu i s poplatkem 12 676,29 Kč do [datum]. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 20 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením 12 % ročně a poplatkem za úvěr 12 676,29 Kč do [datum] RPSN smlouvy o úvěru činí 200,86 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalované) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila před podáním žaloby ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. 6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. 11. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 12. Soud shora uvedené a předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. 13. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 o.z. je vyloučeno. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 200,86 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,78 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku včetně). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 26,34 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je neplatná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci c. [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a násl., právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho, soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Žalobě bylo dále vyhověno ohledně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku odeslanou dne [datum], dle § 573 o.z. doručenou dne [datum], do [datum] byla žalovaná vyzvána v uhrazení dluhu. Následujícím dnem [datum] se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud shledal soud smlouvu za neplatnou, nelze na jejím základě přiznat jakékoli další nároky. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 781,56 Kč, přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 676,29 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.