4 C 256/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně domáhala částky 40 591,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přičemž žalovaná měla možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 36 000 Kč. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas, uhradila pouze 7 828 Kč, dostala se do prodlení s úhradou dluhu, právní předchůdkyně žalobkyně tak zesplatnila úvěr ke dni 18. 8. 2022. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 147,10 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 18. 8 2022 ve výši 5 844,65 Kč, kapitalizovaných úroků od 19. 8. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 9 265,82 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 19. 8. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 5 863,57 Kč, úroků ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 147,10 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 34 747,10 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 34 147,10 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč, od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zřejmé, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o.z., obsahující závazek poskytnou žalované úvěr ve výši 36 000 Kč proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 47 733,83 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 54 % a RPSN 70,81 %. Z denní historie společnosti Creditea bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne 25. 1. 2022 úvěr ve výši 36 000 Kč, následně splatila dne 18. 2. 2022 částku 2 490 Kč a dne 19. 4. 2022 částku 5 338 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího lístku téhož dne.5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí NS sp.zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 70,81 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,40 % ročně (dle statistiky úrokových sazeb ČNB). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 25,20 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 36 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 7 828 Kč. S ohledem na to, že smlouvy soud shledal jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 28 172 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroků z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu k uhrazení dluhu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne , datum, , a to do , datum, , , datum, se již ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 384,38 Kč, přičemž tato částka představuje 38,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 390 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 591,75 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.