4 C 31/2024-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 464 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a žalobkyní. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši 18 580 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 480 Kč, náklady na upomínání ve výši 100 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný k úhradě dlužné částky nepřistoupil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne [datum] ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), který byl předán k poštovní přepravě dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 4 000 Kč s termínem splatnosti dne [datum]. Dále byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], která doplnila smlouvu ze dne [datum]. Celková částka jistiny úvěru činila 16 000 Kč, termín splatnosti smlouvy byl dne [datum]. Na základě smluv se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku celkem 16 000 Kč, což učinil převodem na účet žalovaného dne [datum] a [datum] jak plyne z výpisu z běžného účtu [příjmení] [jméno]. Žalovaný se oproti tomu zavázal celkem zaplatit původnímu věřiteli částku 16 000 Kč, jak je uvedeno na str. 1 smlouvy bodu„ celkem ke splacení bez prodloužení“. Žalobkyně prokázala, že vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil částku v termínu splatnosti, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 464 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.