4 C 377/2024-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 106 403,33 Kč s příslušenstvím, které je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným, jakožto podnikatelem, a společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , IČO, (dále také „původní věřitel“), byla dne , datum, uzavřena smlouva o povoleném debetu formou dodatku ke smlouvě o běžném účtu ze dne , datum, . Na základě uzavřeného dodatku byl žalovanému poskytnut povolený debet do výše limitu 100 000 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl původní věřitel oprávněn úročit úrokovou sazbu 25 % ročně, a to v souladu s oznámením o úrokových sazbách. Jelikož žalovaný přečerpal finanční prostředky do nepovoleného debetu a nedošlo k jejich uhrazení ve sjednané době, původní věřitel zrušil dne , datum, běžný účet žalovaného a debetní zůstatek ve výši 106 403,33 Kč převedl na účet pohledávek, a to včetně příslušenství, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, a ze dne , datum, . Původní věřitel od 28. 10. 2008 úročil částku 106 403,33 Kč úrokem z nepovoleného debetu ve výši 25 % ročně a také úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně, a to v souladu se smluvním ujednáním mezi žalovaným a původním věřitelem. Žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ničeho, dne , datum, původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil společnosti , právnická osoba, ., která dále pohledávku postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou zaslanou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na poslední známé bydliště žalovaného.2. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez ústního jednání nereagovali, když současně byli poučeni o tom, že v případě, kdy se nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti danému postupu nemají námitek. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil společnosti , právnická osoba, . mj. i předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dne 26. 5. 2014 byla předmětná pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, taktéž v souladu s ustanovením § 1879 o. z.4. Z listin založených ve spise soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy ze dne , datum, - dodatku o povoleném debetu ke smlouvě o běžném účtu ze dne , datum, , vyplývá, že mezi žalovaným, jakožto podnikatelem, a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě kterého byl žalovanému původním věřitelem poskytnut povolený debet do výše limitu 100 000 Kč. Jelikož žalovaný povolený debet přečerpal až do částky 106 403,33 Kč, původní věřitel zrušil oznámením ze dne , datum, účet žalovaného a v souladu s uzavřenou smlouvou (dodatkem) a oznámením, kterým původní věřitel stanovil úrokové sazby vkladů a úvěrů, po žalovaném uplatnil příslušenství k dlužné částce 106 403,33 Kč v podobě úroku 25 % ročně z dlužné částky a dále úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z dlužné částky. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána stejného dne, jak je zřejmé z podacího archu.5. S ohledem na § 3028 odst. 3 z .č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31.12.2013.6. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.7. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.8. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku je dáno, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.11. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru označená stranami jako smlouva o povoleném debetu k běžnému účtu, na jejímž základě žalovaný od původního věřitele čerpal úvěr ve výši 106 403,33 Kč. Protože žalovaný překročil sjednaný povolený úvěrový (debetní) rámec 100 000 Kč a původní věřitel ke dni , datum, zrušil běžný účet žalovaného, má žalobkyně nárok na zaplacení úvěru spolu se sjednanými úroky ve výši 25 % ročně z dlužné částky a úroky z prodlení ve výši 25 % z dlužné částky. Vedle úhrady nesplacené jistiny má tak žalobkyně v souladu s § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku též právo na úrok ve výši 25 % ročně z částky 106 403,33 Kč od 29. 12. 2016 do zaplacení a podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 106 403,33 Kč od 29. 12. 2016 do zaplacení, když žalobkyně žalobou požadovala přiznání nároku na příslušenství od data 29. 12. 2016 do zaplacení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 939,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 321 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 106 403,33 Kč sestávající z částky 5 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 040 Kč ve výši 3 578,40 Kč.