4 C 39/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 15 972 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou a splacenou částkou, a to z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o úvěru za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o.z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne [datum].4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o půjčce, na základě které se zavázal původní věřitel poskytnout žalované celkem částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku ze smlouvy vrátit s navýšením o 16 480 Kč. Žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze 4 028 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení 15 972 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum].5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o půjčce je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 o.z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 972 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou zaplacenou žalovanou, a to spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 972 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.