4 C 401/2024-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 37 160,71 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru – , hodnota, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 801,84 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalovaného za okamžitě splatný, což zapříčinilo vznik sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, které žalobkyně touto žalobou taktéž uplatila. Dále žalobkyně žalobou uplatnila nárok na poplatek za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 1 946 Kč.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval a žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila již v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 100 000 Kč. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal celkem zaplatit žalobkyni částku 167 881,09 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 2 801,84 Kč. Roční úroková sazba činila 22,70 % a RPSN bylo 26,01 %. Žalobkyně prokázala, že vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení, žalovaná celý úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, . Jelikož žalovaný neuhradil částku v termínu splatnosti do , datum, , vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, předanou k poštovní přepravě dne , datum, .4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z., který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.6. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 22,70 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení produktových podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a úvěr prohlásila za splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení a dále sankční poplatek ve výši 1500 Kč a poplatek za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 1 946 Kč.8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s § 513 a § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 4 037 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 160,71 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.