4 C 408/2024-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 52 832,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO, , se , adresa, (dále také „původní věřitel“), byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s navýšením o 2 407 Kč na úrocích, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 2 323 Kč a úhradu za plátky v hotovosti v místě bydliště 4 500 Kč. Celkem se žalovaný zavázal k úhradě částky 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 14. 11. 2022. Žalovaný na dluh částečně hradil, poslední splátku ve výši 30,86 Kč žalovaný uhradil dne 15. 11. 2022. Vedle neuhrazeného plnění z uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 974,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 688,73 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 983,86 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 21 889,57 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni.2. K nařízenému jednání dne , datum, se žalovaný nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, k žalobě se nevyjádřil.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je zřejmé, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 21 480 Kč, celkem se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 46 480 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Úrok byl smlouvou stanoven na 8 % ročně, RPSN 272,44 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky. Celkem žalovaný uhradil 6 147,68 Kč. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je zřejmé z podacího lístku.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že původní věřitel žalovanému poskytl relativně nízkou částku a zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,59 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 22,77 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).9. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem 6 147,68 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 852,32 Kč, tedy částku, která mu byla původním věřitelem poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky dnem , datum, , kdy v souladu s domněnkou doby dobytí podle § 573 o.z. se má za to, že předžalobní upomínka došla žalovanému třetí den od odeslání, čímž se žalovaný ocitl ode dne 17. 9. 2024 v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze co do 35,68 %, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.11. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.