4 C 410/2024-34 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 134 715,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále také „původní věřitel“), došlo dne 10. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “) a dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě uzavřené smlouvy č. , hodnota, byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s navýšením o 3 574 Kč na úrocích, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru 35 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 13 326 Kč a úhradu za plátky v hotovosti v místě bydliště 10 500 Kč. Celkem se žalovaný zavázal k úhradě částky 112 900 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách po 5 645 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do dne 10. 8. 2023. Žalovaný na dluh částečně hradil, poslední splátku ve výši 500 Kč žalovaný uhradil dne 22. 12. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 201,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 627,76 Kč, úroku 8 % z nezaplacené jistiny 35 691,28 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku 15 % z nezaplacené jistiny 35 691 Kč a z nesplaceného pevného úroku 2 035,25 Kč, tedy z částky 37 726,53 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy č. , hodnota, byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s navýšením o úrok v pevné výši 1 014 Kč, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 9 800 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěru v částce 2 770 Kč a o splátky v hotovosti v místě bydliště 3 000 Kč. Celkem se žalovaný zavázal k úhradě částky 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 626 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do dne 7. 3. 2023. Žalovaný na dluh částečně hradil, poslední splátku ve výši 500 Kč žalovaný uhradil dne 20. 12. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 677,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 382,06 Kč, úroku 8 % ročně z nezaplacené jistiny 11 655,84 Kč od 23. 4. 2023 do zaplacení a zákonného 15 % úrok ročně z nezaplacené jistiny 11 655,84 Kč a z nesplaceného pevného úroku 352,39 Kč, tedy celkem z 12 008,23 Kč od 23. 4. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni.2. K nařízenému ústnímu jednání na den 10. 12. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 14. 6. 2024.4. Ze smlouvy č. 1, je zřejmé, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 62 900 Kč, celkem se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 112 900 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách po 5 645 Kč. Úrok byl smlouvou stanoven na 8 % ročně, RPSN 246,22 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky. Celkem žalovaný uhradil 33 645 Kč. Ze smlouvy č. 2, je zřejmé, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 17 184 Kč, celkem se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Úrok byl smlouvou stanoven na 8 % ročně, RPSN 272,44 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky. Celkem žalovaný uhradil 16 723 Kč. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je zřejmé z podacího lístku.5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřené smlouvy č. 1 a č. 2 soud shledal absolutně neplatnými pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům jako celek a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. Z obsahu obou smluv vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízké částky ve výši 20 000 Kč a 50 000 Kč a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy u smlouvy č. 1 RPSN 246,22 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,91 % (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). U smlouvy č. 2 bylo stanoveno RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,99 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku u smlouvy č. 1 o 23,73 % ročně a u smlouvy č. 2 o 23,97 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).10. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl v rámci smlouvy č. 1 částku 50 000 Kč, přičemž žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem 33 645 Kč a dále v rámci smlouvy č. 2 částku 20 000 Kč, kdy žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem 16 723 Kč. S ohledem na to, že obě smlouvy soud shledal jako absolutně neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 16 355 Kč ze smlouvy č. 1 a 3 277 Kč ze smlouvy č. 2, celkem tedy 19 632 Kč jakožto součet částek, které mu byly původním věřitelem poskytnuty, a které žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni neuhradil. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v