4 C 424/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované podanou žalobou domáhala zaplacení částky 40 913,25 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok a poplatky a náklady. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v rámci minimálních měsíčních plateb, a to do doby, než neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaná však neplnila smluvní podmínky řádně a včas, kdy se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč spolu s dlužným poplatkem ve výši 600 Kč, dlužným úrokem z jistiny do zesplatnění 19. 4. 2023 ve výši 6 313,25 Kč, kapitalizovanými úroky od 20. 4. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 10 653,33 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení od 20. 4. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 5 420,67 Kč, zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 34 600 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 30 % ročně z částky 34 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z., bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno dopisem ze dne , datum, adresovaným žalované.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud podává, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované celkem částku 34 000 Kč, a to v rámci postupného čerpání úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž současně byla sjednána roční úroková sazba ve výši 60 %, RSPN činilo 81,2 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, byla smlouvou stanovena na částku ve výši 46 287,31 Kč. Z denní historie půjčky vyhotoveným žalobkyní ke dni , datum, bylo zjištěno, že žalovaná čerpala postupně od , datum, do , datum, úvěr až do celkové částky ve výši 34 000 Kč. Na dluh žalovaná neuhradila ničeho, a to ani po zaslání výzvy k úhradě ze dne , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, a to dopisem ze dne , datum, , který byl tentýž den předán k poštovní přepravě.5. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Soud uzavřenou smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, a proto soud nemohl žalobě vyhovět i přesto, že žalobou žalobkyně požadovala přiznání úroků ve snížené výši 30 %, která by požadavku stanoveným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 vyhověla a soud by jí za jiných okolností mohl vyhovět. Jelikož však byla vyslovena absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, nelze jí přiznat nárok žalobkyně ani na dílčí plnění z ní plynoucí.10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost žalované zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy úrok ve výši 60 % ročně a RPSN ve výši 81,02 % ročně. Podle databáze ČNB přístupné na jejích webových stránkách ARAD sestava 1144 činila obvyklá úroková sazba k prosinci 2022, za kterou banky poskytovaly úvěry na spotřebu domácnostem 9,66 % ročně a podle sestavy 1193 činila u úvěru na spotřebu poskytovaných bankami k prosinci 2022 RPSN 10,11 % ročně. S ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravné celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 34 000 Kč, žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., které žalobkyně v žalobě požadovala. Dále soud žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 34 000 Kč jdoucím ode dne následujícího po dni splatnosti uvedeném v předžalobní upomínce zaslané žalované, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná jen v nepatrném rozsahu, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 40 913,25 Kč, zákonného úroku z prodlení od 20. 4. 2023 Kč, který byl vyčíslen ke dni 12. 11. 2024 (vyhlášení rozsudku) na částku ve výši 8 147,59 Kč a úroku ve výši 30 % ročně z 34 600 Kč od 20. 4. 2023, který byl vyčíslen ke dni 12. 11. 2024 na částku ve výši 16 295,18 Kč (součet činí 65 356,02 Kč). Žalobkyně v řízení uspěla co do částky ve výši 34 000 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucím od 14. 8. 2024 do 12. 11. 2024 ve výši 1 080,78 Kč, celkem tedy 35 080,78 Kč. Žalobkyně tak uspěla v rozsahu 53,6 % žaloby. Po odečtení neúspěchu od úspěchu, tj. 53,6 % - 46,4 %= 7,2 %, lze konstatovat, že žalobkyně měla ve věci úspěch jen nepatrný, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.