4 C 484/2023-24 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 75 094,37 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 25 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 268 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč, celkem tedy 46 480 Kč uhradit do [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 22 734,10 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 101,33 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 10 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 967,43 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 857,14 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu odeslanou mu dne [datum]. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč uhradit do [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 8 741,88 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 264,29 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 152 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 186,97 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 542,86 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání ve věci se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále též jen„ smlouva [číslo]“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, celkem 46 480 Kč RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na smlouvu ze dne [datum] celkem 5 320 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále též jen„ smlouva [číslo]“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem 27 888 Kč RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na smlouvu ze dne [datum] celkem 12 000 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům, jako celek, a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. 10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě obou smluv relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V částech, které nepodléhají zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy č. 1 8,65 % ročně a u smlouvy č. 2 7,99 % (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 25,95 %, resp. 23,97 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou neplatné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C .488/11). 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy [číslo] částku 25 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 5 320 Kč, dále žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy [číslo] částku 15 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 12 000 Kč. S ohledem na to, že smlouvy soud shledal jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 680 Kč a 3 000 Kč, tedy částky, které mu byly žalobkyní poskytnuty. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroků z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu k uhrazení dluhu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne [datum], a to do [datum], [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.