4 C 508/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 13 876,57 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Czech a.s., [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr v 18 měsíčních splátkách po 991 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas, když uhradila pouze 3 982 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 640,88 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 1 557,51 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 3 678,18 Kč, úroků ve výši 26,16% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 640,88 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 198,39 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná akceptovala návrh právní předchůdkyně žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalované úvěr ve výši 10 000 Kč proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 17 262 Kč s navýšením o smluvní úrok 78,08 % ročně s tím, že denní sazba činí 21,69 Kč a RPSN 113,06 %. Z dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] zaslala dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 3 982 Kč. Žalobkyně dále doložila, že žalované právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru. Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení 12 394 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. 10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 113,06 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,10 % ročně (dle statistiky úrokových sazeb ČNB). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 27,30 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 3 982 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 018 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroků z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu k uhrazení dluhu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne [datum], a to do [datum], [datum] se již ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.