4 C 512/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 45 825 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s navýšením o 4 250 Kč na úrocích, dále 5 000 Kč na odměně za administrativní činnost a 14 250 Kč hotovostní inkaso splátek, poplatkem za životní pojištění ve výši 640 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ničeho, následně původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum] zaslaným dle podacího archu dne [datum]. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], je zřejmé, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 24 140 Kč, celkem se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 49 140 Kč v 80 pravidelných týdenních splátkách po 615 Kč RPSN činila 169,25 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když neuhradil ničeho. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum], jak je zřejmé z podacího archu. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. 10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 169,25 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,78 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 23,34 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč, tedy částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku, když žalovaný měl dlužnou částku uhradit do [datum]. Dne [datum] se již žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, která se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.