4 C 58/2024-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 16 450 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí zápůjčky. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované téhož dne částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do [datum], ani přes výzvy ze strany žalobkyně však dosud neuhradila ničeho. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od [datum] do [datum].2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že zápůjčku uhradí žalobkyni nejpozději do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0 % a RPSN 2 969 %. Pro případ prodlení bylo v článku 2.3 smlouvy o zápůjčce ujednáno, že dlužné částky budou přirůstat k jistině a stanou se její součástí, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny; dále bylo ujednáno, že žalobkyně může po žalované požadovat také účelně vynaložené náklady, které mu vzniknou s případným prodlením žalované zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře, a to za písemnou upomínku 500 Kč, 100 Kč za upomínku zaslanou prostřednictvím e-mailu, 50 Kč za telefonickou upomínku, 30 Kč za SMS upomínku, 450 Kč za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, 500 Kč za předání spisu k internímu vymáhání, 750 Kč za předání inkasní agentuře a 1 800 Kč za účelné náklady spojené s předáním a vymáháním inkasní agenturou. Z výpisu z běžného účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] čerpala finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu se stanovením třídenní lhůty k úhradě.4. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“5. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Referenční sazba RPSN, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěry v lednu 2023 pro domácnosti na spotřebu se splatností do jednoho roku, činila podle veřejně dostupné statistiky ČNB 10,18 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 30,54 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 2 969 %.8. Jak bylo dále zjištěno ze smlouvy, vztah mezi stranami smlouvy byl značně nevyrovnaný, když žalovaná měla povinnost zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky a pro případ prodlení měla povinnost hradit smluvní pokutu a náklady spojené s upomínáním, současně bylo ve smlouvě poměrně nepřehledně ujednáno přirůstání vyúčtovaných poplatků k jistině, které znamená značné navyšování dluhu v čase pro žalovanou jako spotřebitele, naproti tomu žalobkyně žádnou jinou povinnost kromě poskytnutí jistiny úvěru neměla. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany.9. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 10 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., mohla být předžalobní upomínka zaslaná dne [datum], žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 615,46 Kč, přičemž tato částka představuje 21,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,79 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 450 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.11. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.