4 C 8/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 176 716,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím [anonymizována dvě slova] vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené smlouvou. Výše měsíční splátky byla stanovena na 2,76 % z aktuální dlužné částky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, když načerpal celkem částku 196 397 Kč a uhradil pouze 64 791 Kč, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně uplatňuje na neuhrazené jistině částku 174 316,47 Kč, na smluvních pokutách částku 1 500 Kč, na nákladech na vymáhání 900 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaný dle výpisu čerpání, splátek a úhrad čerpal celkem úvěr ve výši 196 397 Kč. Dle tohoto výpisu bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 64 791 Kč, dále pak neuhradil ničeho a žalobkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila, jak bylo zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovanému byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzva ze dne [datum] k plnění s poskytnutím lhůty 7 dní k úhradě, která byla předána k poštovní přepravě žalovanému dne [datum], jak plyne z podacího archu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě smlouvy [číslo] byl žalovanému poskytnut úvěr celkem ve výši 196 397 Kč, kdy uhradil pouze 64 791 Kč a dále mu bylo účtováno na smluvních pokutách 1 500 Kč a na nákladech na vymáhání 900 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částek, je žalobkyně oprávněna požadovat dále smluvní úrok, kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný zákonný úrok a úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. a soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 851,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 069 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 176 716,47 Kč sestávající z částky 8 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 440 Kč ve výši 5 342,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.