5 C 175/2024-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 7. 2024 domáhá po žalované zaplacení částky 12 740,69 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 9. 2022 distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy a spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na den od uplynutí 30ti dnů od čerpání úvěru, žalovaná požádala 19 krát o odklad splatnosti úvěru, celkově o 339 dní, splatnost tedy nastala dne 6. 9. 2023. Na úvěrovou smlouvu pak žalovaná neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 2. 9. 2022, z obchodních podmínek a sazebníku poplatků žalobkyně vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě předchozí registrace žalované na webové stránce www.flexifin.cz smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalované částku 7 000 Kč a žalovaná se proti tomu zavázala úvěr vrátit ve lhůtě splatnosti do 2. 10. 2022 s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. RPSN činila 2 115,69 %. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že dne 2. 9. 2022 poskytla žalobkyně bezhotovostně žalované částku 7 000 Kč, a to na bankovní účet, jež žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 6. 2024 odeslané dle podacího lístku téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.7. Podle ustanovení § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 7 000 Kč a dále jí byl účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, a tak v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že poskytnutá částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (například poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržela částku 7 000 Kč a vrátit měla 9 334 Kč, a to včetně smluvních poplatků a úroků. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, a kromě smluvního úroku, ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná byla v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu, včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, a to podle § 1970 o. z., ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 740,69 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.