5 C 240/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala částky 24 753,41 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 23. 12. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem tedy 55 776 Kč uhradit do 23. 2. 2023. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 8 430,50 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 148,12 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 977,42 Kč, úrok vyčíslený od 24. 2. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 973,77 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 754,61 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 430,50 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 8 578,62 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 430,50 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 148,12 Kč, od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu odeslanou.2. Žalovaný se nedostavil k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou smlouvou podle § 1879-1886 zákona č. 89/2012 Sb., občan-ský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Současně právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 15. 8. 2023, splnila svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky.4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od 16. 5. 2005 a předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2021 včetně obchodních podmínek ke smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně a přílohy [číslo] obsahující předpis splátek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalova-nému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku 55 776 Kč ve 14 splátkách po 3 984 Kč RPSN činilo 272,44 % a zápůjční úroková sazba 8 %. Z výpisu transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne 24. 12. 2021 ve výši 4 000 Kč, dne 23. 1. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 26. 2. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 2. 2. 2023 ve výši 30 000 Kč, celkem tedy 42 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023 a z podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.6. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k prosinci 2021, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, dle sestavy [příjmení] [číslo] činila 7,44 % a podle sestavy [číslo] činila sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu k prosinci 2021 8,29 %.7. Soud se nejprve zabýval tím, je-li sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú [číslo] z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jež evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno po-soudit podle § 580 odst. 1 o.z., jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z., a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, s tím, že podle citova-ných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. , spisová značka, (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku , podezřelý výraz, činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevy-váženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, .8. V posuzované věci má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru RPSN ve výši 272,14 %, které je v porovnání s obvyklou RPSN mnohonásobně vyšší, když maximální přípustná výše by byla 24,87 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jež v , podezřelý výraz, oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků , podezřelý výraz, činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s , podezřelý výraz, zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k smluvně sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalované, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že v důsledky ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách dopadají na žalovaného v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, která je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku, s nímž by se ocitl v prodlení.9. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna ujednání hodnocena ve smyslu § 580 o. z., jako neplatná, přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky pouze v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 30 000 Kč a zaplatil 42 000 Kč, nevzniká žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla proto s přihlédnutím k závěrům o neplatnosti smlouvy zcela zamítnuta.10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 245 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobky-ně byla ve věci neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je