5 C 245/2023-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 713 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 6. 2021 smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 54 600 Kč (skládající se z půjčené částky 28 000 Kč a 26 600 Kč), který měla žalovaná splácet týdně 700 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, uhradila částku 8 887 Kč, tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavil, ačkoliv jí předvolání bylo doručeno fikcí dne 26. 2. 2024 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se podáním ze dne 12. 3. 2024 z jednání omluvila. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 6. 2021, všeobecných obchodních podmínek, formuláře o předsmluvních informacích ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 28 000 Kč, žalovaná se zavázal poskytnutou částku uhradit do 78 týdnů. Celkem se zavázala uhradit částku 54 600 Kč, z toho na úrok připadá částka 9 240 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 63,33 % p.a., poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 8 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 8 960 Kč RPSN činí 171,95 % ročně. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z měsíčních příjmů žalované ve výši 24 115 Kč a disponibilního zůstatku žalované ve výši 14 883 Kč. Soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou zaslanou dne 10. 2. 2023, jak bylo zjištěno z podacího listu.4. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.5. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.6. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka , spisová značka, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 4. 6. 2021 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 63,33 % ročně, celkové navýšení dokonce 171,95 % ročně, a to za stavu, kdy dle veřejně dostupné databáze [příjmení] [jméno] k obvyklé úrokové sazbě k červnu 2021, bylo zjištěno, že obvyklá RPSN u úvěrů na spotřebu dle sestavy [číslo], činila , právnická osoba, % a obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací od jednoho do pěti let dle sestavy [číslo], činila 6,98 %. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 22,86 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 4. 6. 2021 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z.10. Žalobkyně žalované poskytla částku 28 000 Kč, žalovaná uhradila 8 887 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 113 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na předžalobní upomínku odeslanou dne 10. 2. 2023. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. , adresa, k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.