5 C 75/2024-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 17 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne 7. 8. 2023 k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen dne 15. 10. 2023. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru a v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se zavázala žalobkyni uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč dle čl. 8.1 smlouvy. Celková výše poplatku činila 6 300 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s celkem pěti splátkami, a tak vedle dlužné jistiny a poplatku si žalobkyně nárokovala i jednorázovou sankci v celkové výši 2 500 Kč. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud žalovaná neuhradila ničeho.2. Soud ve věci nařídil jednání, na které byly účastnice řádně a včas předvolány, přičemž byly poučeny o tom, že v případě, kdy se k jednání nedostaví, může soud věc projednat a rozhodnout bez jejich přítomnosti. K nařízenému jednání se žádná z účastnic ani zástupce žalobkyně nedostavil.3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, v celkem , hodnota, splátkách po 3 060 Kč s termínem konečné splatnosti 15. 10. 2023. Ze smlouvy dále vyplývá, že pro případ prodlení bylo v článku 8.1 smlouvy ujednáno, že v případě prodlení žalované s plněním, je povinna zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. Z potvrzení o provedené platbě ThePay, s. r. o., vystaveného dne 7. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalované dne 7. 8. 2023 zaslala částku 9 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 3. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.5. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny základních práv a svobod. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plní-li někdo, aniž by tu byl platný závazek, je oprávněn požadovat po druhé straně vydání toho, co získala.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny základních práv a svobod.10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 7. 8. 2023 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 a § 588 věty 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských, resp. podnikatelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 1 % denně (tj. 365 % ročně) po dobu trvání úvěru, jež v tomto případě činí částku ve výši 6 300 Kč, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky, tj. 2 500 Kč, a to za stavu, kdy úroky z komerčních úvěrů rezidentům v České republice v srpnu roku 2023 se splatností do 1 roku činily 16,78 % ročně (viz. údaj z veřejně dostupné databáze ČNB ARAD Sestava 1149 k 8/2023) . Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 50,34 % ročně. V daném případě však poplatek za poskytnutí úvěru činí 7,24 x více než je přípustné maximum. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 7. 8. 2023 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 9 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na zaslanou upomínku ze dne 11. 3. 2024, kdy dle § 573 o. z. se upomínka považuje za doručenou třetím dnem, a dnem 15. 3. 2024 se již žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze z 50 % a žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila.13. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.