7 C 1/2024-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne 2. 11. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 105,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 9. 2022 způsobil žalovaný vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , SPZ, , jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 78 291 Kč na vozidle , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , SPZ, , jehož vlastníkem je , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jako „poškozený“). Ke vzniku škody došlo v , Anonymizováno, v , adresa, , kde žalovaný při výjezdu z parkovacího místa nacouval do vozidla poškozeného. Žalovaný coby vlastník měl povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. K datu dopravní nehody však tato povinnost splněna nebyla. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako provozovatel škodícího vozidla a současně jako jeho řidič. Žalobkyně pověřila společnost , právnická osoba, . (dále jen „pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídila škodní událost, a v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému částku ve výši 78 291 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Pověřenému partnerovi pak žalobkyně uhradila částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 81 316 Kč. Žalobkyni vzniká nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, a to vůči provozovateli a řidiči vozidla, jehož provozem byla způsobena újma. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu částky 27 105,33 Kč. Přípisem ze dne , datum, požadovala žalobkyně po žalovaném odpovídající náhradu toho, co za něj plnila, tj. částku 27 105,33 Kč a stanovila splatnost na 25. 7. 2023. Dlužná částka však do dne podání této žaloby nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze záznamu o dopravní nehodě bylo zjištěno, že nehoda se stala dne 27. 9. 2022 mezi žalovaným a poškozeným. Z fotografií bylo zjištěno poškození vozidla poškozeného. Ze stanovení výše skutečné škody vozidla od pověřeného partnera, faktury č. , Anonymizováno, a detailu transakce bylo zjištěno, že pojistné plnění vyplacené žalobkyní poškozenému poškozenému činilo 78 291 Kč. Z detailu transakce bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne , datum, pověřenému partnerovi částku 3 025 Kč. Z uplatnění práva na náhradu plnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného právo na náhradu toho, co za poškozeného uhradila a nákladů na vyřízení případu ve výši 27 105,33 Kč. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky dlužné částky.4. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.5. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.6. S ohledem na shora uvedené, soud shledal žalobu za důvodnou. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musela žalobkyně poškozenému vzniklou újmu uhradit z garančního fondu. Žalobkyně tak má právo požadovat po žalovaném náhradu toho, co za něj uhradila poškozenému a nákladů na vyřízení případu, tedy částku ve výši 27 105,33 Kč. Podle § 1970 o. z., má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 889,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 085 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 105,33 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 110 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.