7 C 109/2024-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 1. 2024 domáhal rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 70 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému v hotovosti částku 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobci nejpozději do 31. 12. 2022, avšak doposud nevrátil ani část, ačkoli jej k tomu žalovaný opakovaně vyzýval a žalovaný částečnou úhradu přislíbil.Žalovaný se k žalobě k výzvě soudu nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce jakožto věřitel a žalovaný jakožto dlužník spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce (pojmenovanou jakožto smlouva o půjčce ve smyslu již tehdy neplatného § 657 zákona č. 40/1964 Sb.), kdy svědkem uzavření smlouvy byla , jméno FO, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 70 000 Kč. Splatnost zápůjčky byla stanovena nejpozději do 31. 12. 2022. Žalobce a jeho právní zástupce žalovaného následně k úhradě vyzývali sms zprávami, jak bylo zjištěno z printscreenů obrazovky, přičemž žalovaný částečnou úhradu ve výši 5 000 Kč přislíbil. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě i předžalobní upomínkou ze dne , datum, .Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, kdy soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 o.z., tedy vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný nevrátil, když tento v řízení zůstal zcela pasivní a neprokázal tak, že by, byť k částečné úhradě dluhu, došlo. Soud proto, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, žalobě výrokem I. vyhověl v celém rozsahu, kdy žalobce má podle § 1970 o.z. vedle jistiny právo i na zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 686,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 000 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 1 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 650 Kč ve výši 2 236,50 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.