7 C 491/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 11 374 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou jistinou 18 000 Kč a splacenou částkou 6 626 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o.z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému celkem částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku ze smlouvy vrátit s navýšením o 12 420 Kč. Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 6 626 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího lístku dne , datum, . Žalobkyně uplatňuje zaplacení částky 11 374 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalovaného.5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 o.z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 374 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou zaplacenou žalovaným, a to spolu s úrokem z prodlení, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 374 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.