7 C 50/2024-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 60 týdenních splátek po 450 Kč. Žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu celkem částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. , datum, , činila dlužná částka 30 600 Kč. Žalobkyně po žalovaném však požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 5 130,79 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 1 880,63 Kč, úroků ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, ačkoli k tomu byl vyzván před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne 23. 6. 2023, odeslaným téhož dne, oznámila postoupení pohledávky žalovanému.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 27 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 % a RPSN 206,15 %. Z výzvy k plnění ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v říjnu 2020 činila 7,87 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 23,61 %. Zápůjční úroková sazba však byla sjednána na 32,15 %. Rovněž RPSN bylo ujednáno ve výši 206,15 %, ale podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD v měsíci říjnu 2020 činilo 8,22 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu částky 13 000 Kč, neboť žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 2 000 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky podle § 573 o. z., a tak žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z částky 13 000 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.10. Lhůta k zaplacení byla u výroku pod bodem I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.