7 C 51/2024-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 858,36 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru postupně uzavřených mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „první smlouva“) byla uzavřena dne 6. 5. 2021, přičemž na základě této byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s navýšením o 7 440 Kč v 60 týdenních splátkách po 274 Kč nejpozději do 30. 6. 2022. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „druhá smlouva“) spolu smluvní strany uzavřely dne 2. 8. 2021. Na základě druhé smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s navýšením o 8 240 Kč nejpozději do 26. 9. 2022 formou 60 týdenních splátek po 304 Kč. Žalovaná však své dluhy řádně nesplácela a následně byly vzniklé pohledávky postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Žalovaná uhradila na úvěrovou smlouvu ze dne 6. 5. 2021 částku 4 850 Kč a na úvěrovou smlouvu ze dne 2. 8. 2021 částku 1 900 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, má soud za prokázané, že dne 6. 5. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 9 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 60 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč. Smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 7 440 Kč s tím, že RPSN činilo 216 %. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěrovou smlouvu ze dne 6. 5. 2021 celkem 4 850 Kč.5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyplývá, že dne 2. 8. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 60 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč. Smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 8 240 Kč s tím, že dle smluvních podmínek RPSN činilo 215,01 %. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěrovou smlouvu ze dne 2. 8. 2021 celkem 1 900 Kč.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, včetně seznamů o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, včetně podacího lístku ze dne 23. 6. 2023, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky oznámila žalované právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 23. 6. 2023.7. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.8. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.10. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.14. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.15. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou oprávněné pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. a pod bodem III. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ v úvěrových smlouvách ze dne 6. 5. 2021 a ze dne 2. 8. 2021, které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou.16. Soud při svém rozhodování přihlížel k výši průměrné úrokové sazby stanovené podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD. Co se týká úvěrové smlouvy ze dne 6. 5. 2021, pak průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v květnu 2021 činila 6,96 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 20,88 %. RPSN v úvěrové smlouvě ze dne 6. 5. 2021 však bylo ujednáno ve výši 216 %. Ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne 2. 8. 2021 pak průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v srpnu 2021 činila 7,48 %, přičemž výše RPSN bylo ujednáno v úvěrové smlouvě ze dne 2. 8. 2021 ve výši 215,01 %, a to za situace, kdy by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek průměrné úrokové sazby za měsíc srpen 2021, tj. 22,44 %. Taková výše poplatků, sjednaných v úvěrové smlouvě ze dne 6. 5. 2021 a ze dne 2. 8. 2021, se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Soud vzal rovněž v potaz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, a dále sp. zn. , spisová značka, , v nichž je uvedeno: „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá