7 C 6/2024-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 101 571 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jíž předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi SOLUS a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 71 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 611 Kč s navýšením o smluvní úrok 166,38 %, vždy k 6. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2 a 3, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2 a 3. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostala se splátkou č. , hodnota, splatnou dne 6. 4. 2021 a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 12. 6. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen.2. Z úplného výpisu seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně je vedena jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta ze dne , datum, vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 39 722 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 3 410 Kč, splátek žalobkyni 6 611 Kč, nákladů na bydlení 1 000 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má rezervu ve výši 1 000 Kč.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze, Anonymizováno, dne , datum, na úvěr ve výši 71 000 Kč, karty klienta, předsmluvního formuláře ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , včetně splátkového kalendáře k úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru na částku ve výši 71 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 198 330 Kč. RPSN činilo 166,38 %. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 71 000 Kč. Z oznámení ze dne , datum, o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne , datum, , předsmluvního formuláře ze dne , datum, , návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, na úvěr ve výši 50 000 Kč, přihlášky žalovaného do pojištění ze dne , datum, , splátkového kalendáře ke smlouvě a informací pojištění schopnosti splácet úvěry, prohlášení klienta, informací pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, , a oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru na částku ve výši 50 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 118 992 Kč. RPSN činilo 166,87 %. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 50 000 Kč. Z oznámení ze dne , datum, o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr.6. Žalobkyně doložila, že žalovaného zaslala výzvy k zaplacení ze dne 7. 12. 2020, 6. 1. 2021, 7. 5. 2021 a 7. 6. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 12. 12. 2023, a to dne 12. 12. 2023 jak plyne z dokladu o odeslání žalobní výzvy poštou.7. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k září 2019 dle statistiky úrokových sazeb činila 8,76 % a k lednu 2020 dle statistiky úrokových sazeb činila 8,54 %.8. Soud se nejprve zabýval tím, jsou li sjednané úvěrové smlouvy z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.9. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvách o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN je v porovnání s obvyklou RPSN mnohokrát vyšší. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku, s nímž by se ocitl v prodlení.10. Soud má tedy za to, že za situace, kdy jsou úvěrové smlouvy s ohledem na všechna ujednání hodnocené ve smyslu § 580 o. z., jako neplatné. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil na svůj závazek již částku 103 054 Kč, tedy částku přesahující jistinu, soud dospěl k závěru, že na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když prostředky poskytnuté jí žalobkyní na základě absolutně neplatných smluv již vrátila. S ohledem na to, že soud shledal smlouvy absolutně neplatné, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jelikož neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů ř