8 C 20/2024-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 16 120 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalované dne [datum]. Žalovaná se naproti tomu zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Dle žalobních tvrzení žalovaná neuhradila na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalované domáhá úhrady zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů za písemné výzvy žalované, a to konkrétně za výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od dne [datum] coby dni následujícím po splatnosti zápůjčky do [datum]. K úhradě dluhu žalovaný nepřistoupil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum].2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky uzavřena smlouva o zápůjčce, když se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně, uvedla své osobní údaje, potvrdila seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a následně smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na jeho telefonní číslo. Obsahem smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalobkyně provedla dne [datum] platbu ve prospěch účtu žalované ve výši 10 000 Kč. Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, roční procentní sazba nákladů činila 2 696 % a celková částka splatná žalovanou činila 13 250 Kč. Podle článku 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalované se placením zápůjčky veškeré účtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalovaného stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní upomínkou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.9. Podle § 8 o.z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] podle ustanovení § 2390 o.z. lze co do části podle výroku II. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké, a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak, jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaná obdržela částku 10 000 Kč a byla povinna vrátit částku v celkové výši 13 250 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaná požadovanou a ničím nezajištěnou částku získala okamžitě (vždy bezprostředně po uzavření smlouvy či dodatku), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásila a sama aktivně vyhledala nabídku žalobkyně, když uzavírala smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto jí nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od dne [datum] do [datum] ve výši 2 870 Kč, když i tento nárok soud shledal podle § 2048 odst. 1 o.z. ve spojení s § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. po právu. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.11. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 1 500 Kč, coby 3× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě. Pokud žalovaná neuhradila na poskytnutou zápůjčku ničeho, má soud za to, že je zaslání pěti upomínek během šesti týdnů nadbytečných, když se jedná o zjevné zneužití formálního práva. Soud shledal účelnými pouze dvě upomínky a zamítl nárok žalobkyně na částku 1 500 Kč dle § 8 o.z.12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 060 Kč, přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalované v rozsahu 8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši