8 C 229/2024-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení částky 13 657,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 7 500 Kč, žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr uhradit jednorázově do [datum] společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč. Žalovaný však úvěr do data splatnosti neuhradil. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z poskytnuté jistiny 7 500 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 957,50 Kč.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 500 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do 28 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 992,88 Kč. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas neuhradil úvěr, vznikl žalobkyni v souladu s čl. 4 [číslo] smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny 7 500 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 957,50 Kč. K datu podání žaloby žalovaný dlužil na úvěrové jistině 7 500 Kč, na úrocích a poplatku za poskytnutí úvěru do data splatnosti 4 200 Kč, na smluvní pokutě za prodlení se splácením úvěru 1 957,50 Kč, a zákonný úrok z prodlení. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných částek.4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.5. Podle ustanovení § 1969 o..z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.6. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 2395 o.z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § 2395 o.z., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 28 dnů od odeslání finančních prostředků, přičemž se tak nestalo. Protože se žalovaný se splácením úvěru dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na sjednanou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 657,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř.11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř..